Turecko Evropu před uprchlíky nespasí

Rozhodnutí tureckého prezidenta Erdogana otevřít hranice s Řeckem vyvolalo roztržku nejen mezi těmito dvěma zeměmi, ale také nelibost evropského západu, který je nejčastějším cílem běženců z krizových oblastí světa. Média již zaznamenala pokusy o přistání uprchlických člunů vypravených z tureckého pobřeží na řeckém území a také protiopatření řecké pobřežní stráže, kdy došlo i ke střelbě. Zda ostrým střelivem nebo jiným není úplně jasné, turecká strana tvrdí něco jiného než řecká. Řecko přiznalo jedno utopené dítě, není však jasné, za jakých okolností zahynulo. Uprchlíci také stojí na pozemní řecko-turecké hranici. Podle Erdoganova vyjádření přijímá telefonáty od západních představitelů se žádostí o uzavření hranic. Od kterých blíže nespecifikoval, ale lze se domnívat, že jedním z „telefonujících“ mohla být německá kancléřka Merkelová nebo někdo jí pověřený. Podstatné je, že Erdogan opětné uzavření hranic odmítá a myslí to víc než vážně. Odmítl i bilaterální schůzku s řeckým premiérem, která se na toto téma měla uskutečnit v sousedním Bulharsku. Z ryze evropského pohledu je tedy turecký prezident strůjcem dalšího velkého uprchlického problému.
Ale co pohled z turecké perspektivy? Prezident Erdogan tvrdí, že v současné době se na území jeho státu zdržují tři miliony sedm set tisíc běženců ze Sýrie. Pokud se tento výčet zakládá na pravdě (a v tomto případě moc důvodů ke lži nebo fabulaci Erdogan nemá), představují tito lidé pro Turecko logicky nesmírnou zátěž. Otázkou je, jak se na jejich zaopatření podílejí evropské peníze, zda Erdogan otevřením hranic Evropu vydírá nebo už Turecko fakticky není masu uprchlíků na svém území schopné zvládnout, např. z důvodů bezpečnostních, čemuž se dá určitě porozumět. Méně pochopitelná je však turecká vojenská akce na území Sýrie s eufemistickým názvem Jarní štít, která je zaměřená silně ofenzivně a prakticky znamená vyhlášení války Sýrii. Ať již jsou Erdoganovy úmysly jakékoli, konflikt s vládními syrskými silami podněcuje další uprchlickou vlnu a k uklidnění situace nepřispívá. Nehledě na fakt, že v bojových oblastech se může Turecko dostat do konfliktu s Ruskem, které syrské vládní síly podporuje. To, že Erdogan z tohoto pohledu takzvaně bruslí na tenkém ledě, má dozajista závažný důvod. Určitě nepůjde o návrat k bývalým imperiálním choutkám osmanské říše. S největší pravděpodobností půjde o trvalou možnost kontroly kurdských enkláv na syrském území. Navíc Erdogan si je téměř jistý, že Rusko o konflikt s Tureckem nestojí, protože obě země pojí některé hospodářské projekty.
Vše nasvědčuje tomu, že Turecko ponechá své hranice směrem do Evropy i nadále průchodné. Starý kontinent se bude muset připravit na další masivní uprchlickou vlnu.