A že nám toho poskytuje dost a dost!
Vezměte si už i jenom to docela banální přenocování. Zalezeme pod duchnu a odebereme se do říše snů, abychom po několika hodinách vylézali alespoň v rámci možností odpočinuti. A kdo má postel aspoň trochu delší čas, nejednou si už ani neuvědomí, jak by vypadal, kdyby namísto v tomto loži nocoval dejme tomu na pouhé staré matraci, na slamníku, karimatce, podlaze nebo dokonce venku na holé zemi. Což je vysloveně jako nebe a dudy.
Na takové posteli si můžeme ale poležet klidně i ve dne, kdy nemáme v úmyslu spát. Pokud nám to manželka dovolí. Můžeme si na ní (na posteli, ne na manželce) dát jen lehkého šlofíčka, můžeme si na ní jenom narovnat záda nebo z ní sledovat televizi. A koho kdy bolel hřbet nebo si celý den mačkal hýždě na tvrdé židli, ten ví, co obnáší takové byť i jen kratičké denní poležení za slast.
Kdo by pak z předchozích řádků nabyl dojmu, že je postel dobrá leda tak k lenošení, toho pochopitelně není těžké vyvést z omylu. Protože na takové posteli se není třeba jen povalovat. Vezměte si jenom, kolik toho na ní dokážou naskákat malé děti. O tom, jaké pohyby tam pak mohou provozovat pro změnu spárovaní dospělí, už se snad ani rozepisovat netřeba, že?
Ovšem k tomu, aby si člověk svou postel užil, musí tato být ve všech ohledech kvalitní. A také náležitě prostorná.
Třeba jako jsou manželské postele 160×200. Ty nejlépe z masivu borovice, vhodné jak do klasické ložnice dospělých, tak i do dětského či studentského pokoje. Tyto vyhovují pokojům velkým stejně jako malým, pohodlně se na nich vyspí jeden stejně jako dva lidé.
A pokud se snad ti dva na takové posteli pořádně nevyspí, lze jim jednoduše doporučit recept na spokojené manželství z komedie S tebou mě baví svět. „Je třeba ovládat nejen umění milovat, ale i umění dát si pokoj.“
